Nekonečná voda kolem ostrovů, stále ještě plná ryb a další havěti, je základem tohoto fenoménu. My suchozemci bychom možná řekli, že to je smažené rybí filé, jenomže to vůbec není pravda. Možná někdo, kdo bez citu žere jako pašík cokoli mu dají do korýtka, by to tak mohl pojmenovat. Pokud ale vědomě a soustředěně kousneš do křupavého obalu, dýchne na tebe horká a silná vůně moře. Tak k tobě promluví ryba uvnitř, která ve své podstatě není smažená. Ten filet je propařený sám sebou a trochu podušený ve vlastní šťávě. Kus tresky si vlastně utvoří uvnitř obalu vlastní intimní prostředí ve chvílích, kdy kolem něho zuřivě bublá moře vřícího tuku. A to je, myslím si, středobod tohoto gastronomického fenoménu. Úžasná, vřelá a šťavnatá ryba. To ostatní je pro mne jakousi kulisou, jen stafáží nasáknutou zevnitř rybou a zvenčí tukem.

 

Nicméně nejsem ten, kdo vyzobává jen to nej a vedlejšek zahodí, jak by se z mých předchozích slov mohlo zdát. Totiž pokud onu sesmaženou směs vody, mouky, škrobu, vajec a hrubé strouhanky požehnáte, pěkně po anglicku octem, dojde k její kouzelné proměně a zároveň k souznění s rybou. Ta harmonie je vlastně docela prostý akord, tvořený jen několika rozdílnými tóny. Je tu nakyslá křupavost, hebká a horká vláčnost, a ryba, která se vám sama o sobě rozsypává na jazyku. Famózní!!!

Samozřejmě jen v případě, že je vše naprosto čerstvé.

Co se týká smažených brambor, jsoucích nedílnou součástí pokrmu, beru je jako tradici. Hrubé hranolky krájené z hrdých anglických (případně velšských či skotských) brambor, tvoří sytící složku tohoto prostého jídla. Více si ale pochutnám, když ke smažené rybě dostanu na talíř bramboru vařenou a spolu s ní nasládlý rozmašírovaný hrášek.