Na hotelové škole jsem před desítkami let krom jiného učil, že anglická snídaně je na rozdíl od snídaně kontinentální vydatnější a obsahuje sázené vejce a pečenou slaninu, samozřejmě krom pečiva a másla.

Když se ale přede mne na stůl snesla pravá anglická snídaně, označovaná souslovím „full english“, nestačil jsem se divit, co všechno je její součástí. Samozřejmě byla tu pěkně rozpečená vyhlášená anglická slanina. Mimochodem s tou naší na povrchu začerněnou slaninou má společný základ, kterým je vepřový bok, ale chutí i zpracováním je to docela něco jiného. Nechyběla tu ani dvě sázená vajíčka, opečený chléb a máslo ale navíc tu voněly ještě malé klobásky pečené nejspíš spolu se žampiony na tuku ze slaniny. A k tomu ještě houfec měkounkých fazolí v tomatovém sósu a krátce ogrilovaná rajčátka. Navíc pak dna smažené trojhránky ze strouhaných brambor. A jako bonus pro fanjšmekry ještě kousek tmavého jelítka, kterému ostrované říkají „černý pudink“ (black puding). Jen za dobu, kdy našinec tuhle pestrou ostrovní přehlídku zhlédne, dostává se do stavu lačného vytržení a počne pěkně na přeskáčku uždibovat od toho a onoho a támhle toho, načež se za pár minut stane sytým a následně přejedeným, prostě je docela plný a v tu chvíli pochopí, proč je tenhle tradiční breakfest nazýván full english.

Nezbývá vám pak nic jiného, než si pěkně v sedě, se šálkem čaje zachovat poklidnou džentlmenskou důstojnost a připomenout si známé anglické pravidlo: „Snídej sám, oběd si rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli.“