Na cestě jižní Francií jsme s mou dcerou dorazili na pobřeží Atlantiku, které je z gastronomického hlediska proslulé nabídkou darů moře. To ostatně dokládala v podstatě nekonečná řada restaurací lemující rozlehlé pláže v městečku San Jean de Luz, kde jsme nocovali.

Po cestě na večeři nás zaujal malý obchůdek nazvaný Sardinka. A jeho pojmenování nelhalo, neboť úhledné regály nabízely celou řadu v plechu zavařených rybiček a rozličných darů moře od místních producentů. Přívětivý majitel krámku nám k nákupu přidal lístek s několika názvy restaurací, kde se vaří to, co je typické pro tento cípek země, co tu je opravdu místní. A důrazně k tomu dodal, že do těch restaurací pro turisty na pobřeží chodit nemáme.

 

Nedlouho potom už nás usměvavá paní vedla ke stolu v restauraci jakoby vmáčknuté do uzoučké uličky v centru.

Nabídka šesti předkrmů, šesti hlavních chodů a pěti sladkostí byla úžasná a je asi zbytečné popisovat vám, kterak se hladový našinec doslova zakusuje do představ tvořených ze slov na kartě.

Grilované chobotničky, papričky plněné treskou, rybí tartar, baskické vejce v zelenině, paštika, chorizo, šunka. O něco níž vás lákají divoké krevety, chobotnice v omáčce, pečená ryba s ovčím sýrem, kuřátko z farmy, vepřová líčka a dušené telecí.

U mě nakonec rozhodlo doporučení paní domácí, která bez váhání označila plněné papričky za jejich unikátní specialitu. Jak jsem se následně dozvěděl jedná se o menší červené papričky zvané piquillos, pěstované jen tady a v okolí. Jsou sladké mají velmi výraznou paprikovou chuť i vůni. Naplněné syrovou treskou a vařenými bramborami se zvolna dusí v jemné omáčce připravené z cibule, rybího vývaru a zmíněných papriček. Rozmixovaná omáčka se zjemní smetanou. A to je vše. Když jsem nasával zbytky té omáčky do zlomku bílého chleba, měl jsem až dětinskou radost z toho, jak jednoduše lze připravit kulinářský skvost.

V tu chvíli jsem ale netušil, že mě v tomto ohledu čeká druhá lekce v podobě nádherně upečené mořské štiky, uložené na hebké smetanové rýži. Nutno dodat, že vše doplnila ještě vůně tymiánové snítky a chuť rozpečeného ovčího sýra. A pokud vás zajímá, co nazývám nádherně upečenou rybou, pak si představte křupavou kůži, pod kterou je pevné bílé maso plné šťávy. Ano, jen zprudka péct z jedné strany a pak nechat filátko zvolna v teple dojít. Tak jednoduché to je, tak krásně jednoduché!

To se ví, že nenápadně okukuji i jídla na okolních stolech abych posoudil zdejší styl. Ten je jednoznačně velmi jednoduchý, zacílený na co nejkvalitnější suroviny a to, jak je patrné, docela stačí.

Ani dezerty nejsou nikterak načančané, ale o to víc si člověk užije samotný rýžový pudink s karamelem a mandlovými křupinkami nebo si vychutná carpaccio z ananasu v jemném sirupu s vanilkou.

Návštěva rodinného podniku De la vieille Auberbe byla pro mě úžasným kulinářským zážitkem a také dalším důkazem toho, že není třeba kombinovat, vynalézat, dekorovat, prezentovat a překvapovat, aby byl host nadšen. Fakt stačí poctivě a láskou uvařit to, co se u nás jí.