Je mi jasné, že starodávný pokrm z vařených drštěk podávaných v housce nenadchne každého a možná se na první dobrou ani nehodí ke skvostům renesance, které Florencie nabízí v míře okázale vrchovaté. Nicméně pro mne osobně je návštěva městské tržnice s vyhlášenými dršťkami stejně důležitá, jako pohledy na díla mistrů či překrásné obrazy města ze zahrad Boboli.

Od 15. století je v knihách zapsáno, že se na ulicích prodává pokrm pro chudé zvaný “lampredotto” a už tehdy se připravoval stejně jako dnes. U nás ani nekonzumovaná část drštěk zvaná sléz se pozvolna vaří spolu s cibulí a kořenovou zeleninou, případně i česnekem, rajčaty a podobně.  Následně se vařené dršťky připomínající postarší hadr, potrhaný na cáry, vytáhnou z hrnce  a na desce se nožem posekají či pokrájejí na menší kousky. Do spodní části rozkrojené a trochu vydlabané žemle pak prodavač vloží  dršťky, přes ně cákne směs rozmixované petržele v oleji, případně přidá trochu peperonchino, tedy v oleji mixovaných papriček a pak se vás zeptá: “Bagno?” To je italsky koupel nebo i lázeň ale v tomto případě to znamená, že s vaším přitakáním vám trochu vykoupe horní část housky v silném vývaru. A pak už si ten poklad nesete někam, kde ho sníte. A právě při konzumaci provlhlé housky pocítíte silnou a nezaměnitelnou chuť tohoto skvostu a pokud zavřete oči, zdá se vám, že s tímto způsobem drštěk doslova splynete v jeden šťastný celek. Jasně že to není nic extra pro oko a i představa kluzkých jaksi neposedných proužků něčeho co se ani nedá nazvat masem uvnitř housky, není lákavá ale ta chuť, ta chuť je prostě gurmánský skvost a poklad.

 

A kdyby vás “lampredotto” čili vařený a rozsekaný hovězí sléz čili žaludek, který u nás koupíte tak akorát sušený jako pamlsek pro psy, příliš nevábil, nevadí! V městské tržnici (Mercato Centrale) najdete v prvním patře naprosto úchvatný bufet, kde můžete ochutnat doslova všechno co je v Itálii dobré.